THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rovnako ako v literatúre či kinematografii i v hudbe sa dajú nájsť diela určené na premýšľanie, na bohapusté pobavenie sa a – dokumenty. „Cho Oyu 8201m“ od Geira Jenssena (a.k.a. BIOSPHERE) je jedným z nich. „Field recordings“ z Tibetu nie sú našťastie dokumentom z kategórie tých, ktoré ste v povinne sledovali na základnej škole na čiernobielom televízore Merkur, naopak, patria k tým, ktorých sledovanie dokáže vyvolať opakovaný silný pôžitok.
Geir Jenssen sa na tejto nahrávke vzdal značky BIOSPHERE snáď aj z toho dôvodu, že jeho cesta na vrchol šiestej najvyššej osemtisícovky bola cestou úplne konkrétneho človeka, testujúceho vlastné schopnosti a limity. Jenssen sa v roku 2001 zúčastnil bežnej turistickej expedície a jediné, čo si oproti „obyčajným“ dobrodruhom pribalil naviac, bol minidiskový rekordér, kvalitný mikrofón a dar vnímať zvuky inak, ako bežný človek. „Cho Oyu 8201m“ nie je len tým, čo zachytili Jenssenove uši, ale tým, ako to počul jeho mozog. Od pestrofarebných úvodných trackov plných ruchu domorodcov sa pomaly presúvame „hore“ a tak, ako ubúdajú zvuky ľudí, sa i záznamy stávajú striedmejšími a introvertnejšími. Základom sú holé, neupravované záznamy: na „Cho Oyu 8201m“ sa nehrá na žiadne hudobné nástroje, elektronika poslúžila viac-menej len na ambientný retuš výsledku.
Najsilnejšia je druhá polovica disku: v „Nangpa La: Birds Feeding On Biscuits“ je počuť len krídla vtákov, táto surová stopa je akoby čiarou oddeľujúcou „turistiku“ a samotný výstup. V „Camp 1: Himalayan Nightflight“ zdieľame náhodne zachytené zvuky komunikácie lietadla prelietavajúceho nad Himalájami; každý, kto ako dieťa dychtivo ladil rádio na krátkych vlnách a zo šumiaceho nočného éteru lovil neznáme piesne v neznámych rečiach pochopí, ako sa musel Geir Jenssen cítiť. „Camp 1.5: Mountain Upon Mountain“ je zvučkou Radio Norway International, krehučkého puta medzi domovským Nórskom a pustým svahom hory. „Camp 3: Neighbours On Oxygen“ nie je nič viac, len záznam vyčerpaného dychu obyvateľov susedného stanu, spiacich pod kyslíkovými maskami. Od schopnosti vcítenia sa do pocitov člena horolezeckej expedície záleží to, ako si „Cho Oyu 8201m“ dokážete vychutnať. Na mňa celá doska pôsobí ako spúšťač spomienok na „predinternetové“ časy, na detské túžby, v ktorých hrala obrovskú rolu fantázia, dráždená sporadickými a vzácnymi informáciami, obrázkami či zvukmi; na druhej, „dospelej“ strane z nej sálajú pocity človeka, okradnutého o bežné komunikačné kanály, no o to bystrejšie sledujúceho svet zostrenými základnými zmyslami – skrátka akási melancholická, skľučujúca, no i obohacujúca samota. Gradácia dosiahnutá postupným ohlodávaním palety zvukov, obmedzovania potrieb na nevyhnutné minumum a koncentráciou čoraz viac fixovanou na jediný bod je mimoriane pôsobivá. Ste „tam“ a predsa sedíte doma. Obraz vôbec nechýba, plastickosť albumu dodáva netypické balenie s bookletom obsahujúcim fotky a stručný Jenssenov denník (dostupný i na webe BIOSPHERE).
Geir Jenssen pochádza z mesta Tromsø, štyri stovky kilometrov za polárnym kruhom. Už jeho chladná spolupráca s Bobby Birdom na „Polar Sequences“ bola úžasná. Zima, prázdnota a len akási nezaostrená, no jasne prítomná silueta človeka sú spoločným menovateľom viacerých albumov BIOSPHERE. „Cho Oyu 8201m“ je ich krištáľovo čistý extrakt.
Dychberúca sonda do krajiny hudby, ktorá nepotrebuje noty. Ozvučený denník, dokument bez obrazu.
9 / 10
1. Zhangmu: Crossing A Landslide Area
2. Tingri: The Last Truck
3. Jobo Rabzang: A 666 Metre Peak In The Cho Oyu Himal
4. Chinese Basecamp: Near A Stone Shelter
5. Palung: A Yak Caravan Is Coming
6. Cho Oyu Basecamp: Morning
7. Nangpa La: Birds Feeding On Biscuits
8. Camp 1: Himalayan Nightflight
9. Camp 1.5: Mountain Upon Mountain
10. Camp 2: World Music On The Radio
11. Camp 3: Neighbours On Oxygen
12. Summit: Only Slight Breeze On The Summit At 8201m
Po letech album, ktere aspon castecne pripomene Substrata, ackoliv je jeste mnohem vic orezane od "hudby". Nejde vubec o nic vyjimecneho, kazdopadne prijemna nahravka postavena zejmena na field recordings. Btw nektere tracky velmi silne pripominaji jine umelce (a zdaleka nejde jen o podobnost danou faktem pouzivani environmentalnich nahravek) - uvodni jsou jasni Muslimgauze, nektere nasledujici pripomenou esoterictejsi momenty Alio Die nebo seskupeni Mirror, etc etc PS: spousta tech nahravek je imho jeste upravovana (alespon poustenim nekolika vrstev pres sebe), ackoliv zni vysledek temer "netknute"
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.